"Liberité, egalité, fraternité" dunělo Evropou 19. století. Český národ nastoupil cestu obrození, emancipace, a nezadržitelně v ní pokračoval. Neměl však oporu v pevné organizaci, sjednocující síle, schopné probojovat požadavky a hesla měnit v činy. Dějiny - a vůle národa - rozhodly, že právě toto dá národu mocné hnutí, nazvané "Sokol".
17. září 1832 se narodil zámeckému lékaři v Děčíně Tirschovi synek Fridich. Malého Frice čekal však zlý osud: rodiče mu zemřeli na tuberkulózu a tak ztratil domov. Sirotka se ujal strýc v Praze. Osud, zlý pro chudáka sirotka, se stal šťastným pro bojující český národ. Fritz Tirsch srůstal s čistě českou pražskou společností a po létech vyrostl český mladík Bedřich, později dokonce Miroslav Tyrš.Tyrš vystudoval Akademické gymnázium a filozofii na Karlově univerzitě. Neoplýval hmotnými statky. Student, později /1856/ doktor filozofie, konkrétně estetiky a dějin umění (hlavně antiky), se živil jako vychovatel synků bohatých rodin. Bez pevné existence, v trvalé nepřízni úřadů (neodpustily mu, že se stal Čechem). Ze strachu před souchotinami posiloval slabé tělo cvičením. Postupně v něm našel zalíbení. K dispozici byla jen tělocvičná soustava Jahnova pro německé "turnery". Tyrš se svými českými přáteli tento tělocvik velmi zdokonalil, vymyslel pro něj české názvosloví (platilo za nejdokonalejší v Evropě) a začal zájemce kolem sebe organizovat. V r. 1862 založil s nimi "Tělocvičnou jednotu pražskou" a na návrh jednoho z členů ji nazval "Sokol".
A znovu zasáhl osud: na letním bytě se úzce spřátelil s rodinou pražského obchodníka Jindřicha Fügnera. Oba muži se stali téměř bratry. Fügner byl získán pro Sokol (byl starší o 10 let než Tyrš). Byl nesmírně obětavý: věnoval Sokolu jak své organizátorské schopnosti, tak hlavně prostředky, tj. peníze. Sokol rostl, potřeboval tělocvičnu - Fügner postavil krásnou sokolovnu. Přecenil ale možnosti a obchodně zkrachoval. Těžké starosti zkrátily jeho život, v r. 1865 zemřel (ve 43 letech) a Sokol ztratil svého prvního starostu a náčelník Tyrš svého staršího bratra, svou oporu. Tyrš neopustil pozůstalou Fügnerovu rodinu a po delší době se oženil s mladičkou dcerou Renatou.
Tyrš se ucházel dlouho o docenturu a profesuru na nové Karlově univerzitě (obdobně jako Masaryk), zdržovala ho nepřízeň Vídně. Denuncován byl pro svou sokolskou činnost - byl náčelníkem pražské jednoty, a Sokol rostl. Konečně, pro rok 1884, dostal příslib profesury estetiky, ale pod krutou podmínkou: musel se vzdát činnosti v Sokole. Tyrš byl zlomen. Měl se vzdát svého celoživotního díla, jehož vrcholem byl 1. sokolský slet v Praze 1882, jehož byl náčelníkem. Jako svobodný by se nesklonil. Ale byl ženatý, miloval Renatu... Povolil, jmenování dostal, ale jeho nervy nápor nevydržely. Onemocněl. Potřeboval však nastoupit profesuru. Lékař poradil pobyt v horách.
Tyrš si našel městečko Oetz v Tyrolích, s krásnou alpskou přírodou. Začal s poctivou léčbou - dlouhými tůrami v údolí řeky Aach. Bylo to v srpnu 1884. Renata měla brzo za ním přijet. Přijela, ale... Tyrš se z jedné tůry nevrátil. Jeho mrtvolu našli v řece Aach až za několik týdnů. Neštěstí se nikdy nevysvětlilo.
Sokolstvo vystrojilo svému zakladateli nevídaný pohřeb za účasti opravdu celého národa, s delegacemi Sokolů ze všech jednot. Vždyť bratr Tyrš dal základy ohromnému hnutí, které sloužilo národu v nejhorších chvílích. Dal mu i ideový základ - knihou "Náš úkol, směr a cíl". Vzpomeňte na "rovnost, volnost, bratrství". Sokoli si říkali "bratře" a "sestro" a vskutku jimi byli. Byli si absolutně rovni, sociální a společenské rozdíly v kolektivu sokolů neexistovaly. Všichni nosili červené garibaldiovské košile. Všichni se "tužili" - členové bratrského kolektivu. Tato demokracie se stala základem moderního češství.
Co vše čekalo naše sokoly dále, rozmach, ale i těžké oběti, zákazy a zrušení, ale i obnovení - to vše mělo počátek v Tyršovi a Fügnerovi.
MUDr. Karel Sláma