"Česká obec sokolská vyznávajíc ráda důležitost živlu českého v Brně a dobře vědouc, že šiky sokolské tvoří v celém tom boji národním hlavní a nejvydatnější baštu,... s nadšením přijala návrh na pořádání zájezdu do Brna, ba dokonce sama odporučila, aby název zájezdu pozměněn byl na hrdý název slet."
Rok 1914. Prohlášení ČOS korunovalo úspěchem snažení brněnských sokolů - hlavně Sokola Brno I a jeho starosty Cyrila Hýlka - o slet v Brně jako podporu českého živlu a české věci nejen ve městě, ale na celé Moravě. Bylo toho třeba! Německá radnice v Brně (bez jediného českého člena) podporovala všemi prostředky Němce v centru města, bránila připojení českých předměstí a okolních obcí - např. české Královo Pole, využívala vlivů německých fabrikantů, škol (tzv. "přelejváren"), spolků (Turneři, Bürgři, Buršenšafty, Šarfšici atd.) a všech hmotných stimulů poskytovaných odrodilcům. Podařilo se jí udržet ve 122 tisícovém městě 2/3 Němců a jen 1/3 Čechů (sčítání r. 1910).
Sokolský slet samozřejmě německá radnice zakázala. Ale Češi si pomohli: uspořádání nabídlo české Královo Pole se starostou J. Havlišem. Ve slavnostní náladě začaly přípravy. Předsedou sletového výboru byl br. dr. Peregrýn Fiša, organizátory jednoty Brno I, Královo Pole, Husovice, Židenice, Žabovřesky, Juliánov a další. Pozvání vyhověli a přijeli Sokoli z 37 českých žup i z ciziny: Srbi, Slovinci, Charvati, Slováci, ale i delegace z USA a Anglie. Hlavní sletové dny - jak hlásaly pestré plakáty - byly 27.-29. června 1914, předsletové 2 neděle byly věnovány cvičení žactva, dorostu a škol. Již tato cvičení zhlédlo 30 000 diváků.
Hlavního sletu se obávali němečtí radní. Proti Sokolům zmobilizovali všechny policajty, vyžádali si i 750 četníků, německé spolky a studenty. Obsadili hlavní ulice (Ferdinandku = Masarykovu, Velké náměstí, Běhounskou, Kiosk a své centrum - Německý dům - obojí na dnešním Moravském náměstí).
Desetitisíce Sokolů přivážených vlaky i místních (s centrem v Besedním domě) musely se doslova probíjet vedlejšími ulicemi ke svým stanovištím. Průvod vyšel od Besedního domu k hlavní Velké Nové ulici (dnes Lidické) a směřoval ke sletišti v Králově Poli. Bylo to v prostoru dnešních ulic Dobrovského a Chodské na ploše 5,5 ha. V průvodu šlo přes 9 000 krojovaných Sokolů a vstříc jim jásalo v ulicích více než 80 000 Čechů. Stejně tolik bylo diváků, obsadivších tribuny sletiště.
Ale pozor! Nešlo vše hladce, Sokoli se museli doslova probíjet Brnem a sledovaly je kordony nepřátelských policajtů. Již den (dni) před sletem byly v ulicích - Ferdinandově Rudolfově (dnes České), Běhounské, Velkém náměstí - šarvátky, i krvavé. Na průvod útočili "buršáci" a další němečtí rváči kameny, hulákali, plivali, na sokolské prapory stříkali inkoust ze stříkaček.
Sokoli se ale nedali vyprovokovat, ani zadržet. Nelze popsati nadšení - národní i sokolské - a jeho krásné projevy z řad pochodujících a cvičících, ani ty z řad stů tisíců diváků. Dnes to ani nemůžeme chápat, ale tak se cítil tehdy náš národ na vrcholu své emancipace a v atmosféře boje o svou vlast, to vše v předvečer strašné války. Průvod u brány sletiště přivítali představitelé Králova Pole, za ČOS starosta br. dr. Josef Scheiner a náčelník dr. Jindra Vaníček. Na tribuně seděli kromě několika představitelů českého života v Brně i zástupci zemské vlády - místodržící rytíř von Bleyleben, hejtman hrabě Szerenyi a šéf zemského místodržitelství Černý. Cvičení začalo v 16.30 hod. Nastoupilo 2500 žen a za svá krásná, ladná prostná sklidilo bouři potlesku. Nadšení neznalo mezí.
Ale již koncem cvičení žen, zatím stranou všeobecné pozornosti, na budově blízkých kasáren vyvěsili černý prapor. Přišla zpráva o atentátu v Sarajevu a smrti následníka trůnu a jeho manželky. Přišel rozkaz k ukončení sletu, a to okamžitě.
Pořadatelé horečně jednali s šéfem zemského místodržitelství dr. Černým (naštěstí Čechem), ten povolil nástup a zkrácené cvičení mužů. Nastoupilo 5800 mužů a předvedlo první 3 cvičení, když zazněla rána z moždíře a cvičení bylo zastaveno. Mrazivý úder zasáhl všechny. Rozkaz: ukončit slet, rozchod do domovů.
Udeřila dvanáctá hodina na orloji světa. "An Meine Völker" byl poslem nezměrného neštěstí, ale i hlasatelem nového uspořádání Evropy a konce německé zpupnosti. Bohužel jen dočasného - na 20 let. To tehdy ovšem na cvičišti, ani v ulicích Brna nikdo netušil. My jsme o dějinnou zkušenost bohatší než naši otcové a dědové. Nepromarněme ji!!!
MUDr. Karel Sláma